Dva dny nepřetržitého deště vyvolaly u mnoha členů Vosy, přihlášených na klubovky, přesvědčení, že terén nebude zcela jistě způsobilý k uspořádání plánované akce. Opak byl však pravdou, vedení Vosy rozhodlo jinak, což mnohé z nás překvapilo vzhledem k celoročnímu opečovávání terénu, odvolávání tréninků ze strachu právě o zničení travnaté plochy. Naštěstí v sobotu ráno se obloha umoudřila. Přestala na zem vysílat dešťovou kanonádu, naopak okolo 9 hodiny začala vysílat záplavu hřejivých paprsků. Mohli jsme odložit svetry a dlouhé kalhoty, sobota slibovala krásný den.

    Na klubovky jsem se těšila, ale letošní prázdninová smůla( konkrétně moje nedoléčená haksna) to zařídila jinak. Zůstala jsem jen v roli pořadatele a diváka. Annie si žádné zklamání nepřipouštěla. Užila si s pejsky legraci, poběhala, pohrála si, nic jí nechybělo. Hned na úvod se " odměnila" hodováním na nestřeženém stole plném sladkých i slaných dobrot, které jako vždy na klubovky donesli členové k pohoštění lidské části týmů :-D. To jsem Andulce musela záhy dost důrazně vysvětlit....tedy že stůl není připraven pro pejsky. Sice na mě za to dost nevěřícně koukala, ale je to psice chápavá a toto nepříjemné omezení, ač nerada, vzala za své.

    A pak se už mohlo začít závodit. Samotné běhy Vosátek, Vosiček a Vos byly proloženy ,jak jinak, než soutěžemi družstev. Trocha legrace nezaškodí, takže se běžel němý a slepý běh, pantomimicky se vyjadřovalo  veterináři, jaké problémy pejsky trápí, navrhovalo se logo olympiády atd atd.... Prostě tak trochu návrat do dětských let.

  Snad budu příští rok živa a zdráva, abych se toho všeho mohla zúčastnit v roli závodníka :-).

 Několik fotek ZDE