Včera mi Kája vylíčila humornou příhodu ze svého domova. Kája je má velmi dobrá kamarádka. Kdysi bývala úplně normální, od chvíle, kdy podlehla kouzlu psí duše však dokonale " zblbla" a dnes poskytuje domov třem bláznivým borderkám. Řekla bych, že naše přátelství sílilo přímo úměrně s narůstajícím počtem jejich psů. Dnes si dokážeme o psech povídat celé hodiny a mimo jiné se trumfujeme v bláznivých příhodách s našimi psími pošuky. Ta její včerejší mě  pobavila.

   Nejmladší borderka v rodině- Arámek- objevil v přírodě dosud neznámého živočicha- nejspíš myšku nebo rejska. Živočich se rychle pohyboval, jako by vyzýval borderáka ke hře. Než to panička stihla zaregistrovat, zmizel čiperný živočich v Arámkových útrobách v dokonale syrovém a dokonce i živém stavu. Starostlivá Kája s neméně starostlivým manželem začali od této osudové chvíle Arámka bedlivě pozorovat. Každý výkyv v chování se jim jevil jako začátek smrtelné křeče. Sotva začal Aram produkovat " odpady", v předklonu s dřívkem v ruce důkladně vše pitvali, nešťastného živočicha hledaje. Když už to vypadalo jako že si malý hlodavec vybudoval v psím břiše pohodlný bejvák, objevil se poslední " pitvací materiál" a tak páníček už za šera s čelovkou připevněnou k hlavě vyrazil hbitě k "operaci". Úsilí se vyplatilo, ostatky zvířátka byly objeveny. Trávicím traktem prošly v nezměněné podobě, jen ten život už tam nebyl. Dovedu si představit tu radost, která v Kájině rodině zavládla.

   Když už jsem u těch příhod, taky jednu " přihodím". Zhruba před nějakými 7-8 lety našly dcery venku vedle chodníku přetrženou stokorunu. Jako správná hospodyňka jsem s ní chvátala do banky, kde jsem se domnívala, že mi ji okamžitě bez okolků vymění za nepoškozenou. Když mi bylo sděleno, že se o tom musí sepsat nějaká zpráva- za jakých že okolností, kde, kdy, proč a nač se věc odehrála, pokládala jsem za jednodušší uvést, že stovka se stala nevhodnou hračkou našeho mladého psa a tím to hasne. To jsem ovšem zdaleka neodhadla situaci. Dáma za přepážkou strohým škrobeným hlasem nastínila další postup nutný k výměně invalidní bankovky za použitelnou, nad nímž zůstával zdravý rozum stát. " Musíte se psem na veterinu. Tam získáte potvrzení, že pes je zdráv. S potvrzením dorazíte opět k nám a nezapomeňte přinést s sebou i očkovací průkaz s platným očkováním." Když jsem si představila případné finanční výlohy s navrženým postupem spojené, přešla mě na novou bankovku chuť. Novou stovku bych získala nejméně za dvoj až trojnásobný obnos, o časových ztrátách nemluvě....to se tedy fakt NEVYPLATÍ. Úřední šiml řehtal " ostošest" a spolu s ním se řehtali i všichni, kterým jsem zážitek barvitě vylíčila.