V těchto dnech se u nás rozjely práce na baráku. Pustili jsme se do radikální úpravy balkónové "podlahy". Fušérští zedníci postavili kdysi tuto část domu budoucímu majiteli snad z pomsty. Třeba špatně platil.....Rozhodně však sklon balkonové podésty směrem do baráku a oceány vody zůstávající na balkónové dlažbě po každém dešti, nejsou žádaným jevem. Musela jsem si  zvyknout po každém zapršení vyrazit do boje s živlem. Vyzbrojena koštětem se pouštím do nikdy nekončícího zápasu. Letos jsme začali jednat. Táta oslovil zedníky. Ti museli projít náročným výběrovým řízením. Byla požadována nejen samozřejmá kvalita zednických prací, pánové museli prokázat také schopnost práce ve ztížených podmínkách. Zejména odolnost proti hluku ( psímu štěkání, které mělo být logicky doprovodným jevem jejich prací) , sympatie k pejskům, absence alergií na psí srst , neúnavnost při házení balónku borderce při svačinových přestávkách atd atd. Naše  vybraná zednická parta splňuje všechny atributy, takže  v současné době u nás už 4 dny probíhají  drobné rekonstrukce. Štěkot jsme částečně eliminovali zmenšením teritoria pejskům. Dva pokoje přiléhající k balkónu jsme zavřeli. Tím hluchý Bert netuší, že se v okolí domu pohybují cizí lidé, ostatní hafani, udiveni tou náhlou změnou obývaného prostoru samým překvapením snad oněměli. Daleko nejhorším se však ukázalo ranní venčení. Jelikož na balkóně byl udělán nový betonový podklad, dostali jsme zákaz vypouštět smečku touto cestou. Ajajaj !!!!Ráno v 5 hodin je to to nejlepší, co na baráku máme. Pokaždé, když otvírám balkónové dveře a tajtrlíci se vyhrnou ven, vzpomínám na dobu, kdy jsme na sídlišti mašírovali v zimě v létě, v mrazu či dešti po úzkých betonových cestičkách, jak celá ta procedúra probíhala dvakrát za sebou, neboť při tehdejším počtu 4 psů jsme chodili vždy najednou pouze s dvěma...ó, jak si vždy libuju, když  venčící se smečku mohu pozorovat z tepla obýváku....Uplynulé dva dny mi opět připomenuly, jaká je to výhoda. Musela jsem totiž celou smečku zavést po schodech dolů, vtrhnout spící Elišce do pokoje a vypustit smečku na zahradu." Než se vyvenčí, " pomyslím si, "zajdu si nahoru udělat kafe". Sotva však vyšlapu schody a zapálím hořák pod konvicí, ozve se spící Vřesinou ohlušující řev. To jen psi zapomněli, odkud byli vypuštěni ven a domáhají se vstupu známou cestou. Ta je však bezpečně zatarasena barikádou z prken, kbelíků a dalšího harampádí. V noční košili musím zase dolů a navíc ven. Berta nestačí zavolat- je hluchý, jak poleno, musím si pro něj dojít. Ještě z mé náruče kouká děsně vyjeveně, kam ho to vlastně odnáším....Veselo až milo !!! Dnes jsme konečně mohli na beton vstoupit. Ač neděle, venčení tradičně v půl šesté. Přes balkón. A tentokrát velice chybuji. Pouze přivírám za vypuštěnými psy balkónové dveře a jdu na WC. Psi tuší ranní piškotovou snídani, takže se jen tak protáhnou kolem domu, projdou se v sajrajtech, které tu z betonu, vápna a jiných zednických ingrediencí zbyly a už si to šmarují domů." Jejda, máme už otevřeno, " zjišťuje Ann, když jemně drcne do dveří. Jupííí. Celá smečka se vyhrne do obýváku, pak do předsíně...hledají mě...i v kuchyni...kdosi ťapkou šrábe na záchodové dveře. Ta spoušť, kterou jsem po otevření dveří spatřila, mě málem přivedla do mdlob. Šichta mi začala tedy už 5:30. Všichni do vany umýt tlapy, pak vytřít celý byt. Paráda. Lepší neděli si snad ani nemůžu přát. Zítra přijdou zedníci pokládat dlažbu. Těším se. Jen to jedno venčení zas bude muset proběhnout tím bláznivým způsobem...ale koneckonců....co u nás není bláznivého? :-)