Bohulibý účinek zvířecí lásky na jakoukoliv  člověčí bolístku je  všeobecně znám. Agáta byla pořízena právě za tímto účelem. Svou misi nadmíru splnila. Evka se za to  postarala o kvalitu jejího žití vskutku dokonale. Na internetu prostudovala kde co, aby morčátku dopřála to nejlepší z nejlepšího. Agáta měla plnou misku častěji než my talíře. Mrkvička, čínské zelíčko, piškotky, starý chlebík ( ten se pravidelně suší na mikrovlnce a běda tomu, kdo si jej dovolí za jakýmkoliv účelem přisvojit), vitamínky, zrníčko atd atd. Není divu, že původní "šik" postavička Agátky začala nabývat zaoblenějších tvarů. V obavě o zdraví nebohého zvířete jsme začali Evce vytýkat, že ji překrmuje. Nerada a s brbláním však přece jen šla do sebe. Dvoudenní opuštění domova ( samozřejmě bez morčete) jsme pojali jako šanci nasadit nic netušící Agátce odtučňovací dietu. Ubraly jsme piškotky, ubraly jsme zrníčka, chlebíčka....V sobotu večer se tak věnujeme morčecí společenské chvíli, Eliška s klikrem v ruce zkouší na Agátě, zda, jako zástupce hlodavců, je schopna pochopit klikání coby motivační metodu učení :-D. Brzy se ale snaha po zjištění tohoto zvrtne na zjišťování zcela jiného druhu. Hlodavčí břicho ční nepřirozeně do stran. Malý červíček si taky "hlodne". Bereme opatrně Agátu do rukou, hmatáme jí po nafouklém břichu a já vyťukávám na Googlu ta správná hesla, abychom přišly věci na kloub. Březost samice morčete je téměř totožná s délkou jejího pobytu u nás. "S kým to máš, ty poběhlice," napadne mě. Eliška horko těžko doluje v palici obrázek osazenstva klece, z níž Agátu brala. Nějaký "černý" a pak nějaký "střapatý"...no potěš !!! Alimentů se už asi nedovoláme....Když sáhneme Agátě jemně na bříško, cítíme, že  tam cosi sebou energicky mrská. Ono " cosi" budou asi :-D morčecí miminka. Co asi...určitě. A tak se naše vřesinské hnízdečko stane svědkem vzniku mnoha ( táta kontruje už jen bezmocným: " No ani mi to neříkejte!!!!) :-D dalších životů.  Jsme napnutí, jak malé gatě,máme trému, těšíme se, obáváme se, cítíme strašlivou zodpovědnost....ale taky máme skvělý pocit. Elišku podporuje její nejlepší kamarádka Daniela ( bude u nás bydlet, dokud se malí svišti nenarodí :-D), sestra Evka ( která má sama starost s porodem své Agáty :-) ), fandíme ji táta i já, fandí jí spousta pejskařů...

   A tak říkám:" Děcka, pojďte už ven! Těšíme se na Vás!!!!!"

              Předporodní příprava porodnického personálu :-)