Slunečné počasí nám zpestřilo dubnové dny. Konečně. Už to nejsou jen časově omezené - nepříjemnou očistnou procedúrou zakončené procházky. Psiska získala možnost neomezeného pohybu po zahradě. Kdybychom se zeptali trávy - netrávy, jak snáší přítomnost psích mrňat, asi by nám nakopala zadek. Energií nabitá psiska totiž neváhají a dávají se do posilování zimou "zakrnělých" předních tlapek intenzivním hrabáním. Nasáklý povrch rozrývají pouhým pobíháním, o vylysalých plošinách v místech  improvizovaně postavených skokovek pro občasný kondiční trénink, ani nemluvě. Na řadu by mohly přijít i golfové hole, protože Bert se s prvními dny bez sněhu pustil do údržby golfového hřiště prohlubováním "zplytčelých"jamek. Domů přichází, k mé velké radosti, se značně zahliněnými packami. Nechápavě kouká, když místo pochvaly dostává "kartáč" a maže do vany. Prďolkové si to venku užívají. Nejvíce je samozřejmě zajímá ta část zahrady, kde bychom je raději neviděli. Totiž mezi fošnami, ze kterých čouhají hřebíky, u zahradního nářadí, u zatarasené díry v plotě....Po týdnu však už přicházejí na chuť pobíhání za maminou nebo za námi, vylézání do svahu a kutálení se z něj, nepohrdnou ani cupováním našich málopočetných kytek. Dnes kupříkladu zlikvidovali asi 3 narcisy a dva petrklíče.

Ale i s morčátky je veselo. Děťátka oslavila měsíc života a stávají se pohlavně zralá. Toť znamení, že neradno otálet a včas oddělit dětičky rodu mužského od maminy a ségry.  Tedy takto jednoduše jsme postupovali dle rady odborníka- veterinářky, která dětičky určila jako dva kluky a jednu holčičku. Dáma by měla vrátit diplom nebo si povinně odebrat výsledky svého mylného určení. Když byli dva kluci odstěhováni, v kleci s mámou a domnělou dcerou se schylovalo k orgiím. Sodoma Gomora....incest na spadnutí. Z neučesané dcerky se vyklubal nezdárný synátor nemravného chování. Evka ještě pro jistotu provedla "identifikační hmat", který si vyhledala na netu. Nebohému střapáči zmáčkla podbřišek a bylo jasno. Identifikační znak se více než jasně vyrýsoval do prostoru :-). Střapatec putoval k bráchům a mamina má teď konečně bejvák sama pro sebe :-). Vzhledem k tomu, že případná holčička měla zůstat u nás natrvalo, došlo ke změně plánu. Překvapivě z "více" na " méně". I tak oceňuji dobrosrdečnost ( nebo spíš měkkosrdcatost) táty, když u Evkou takticky upečených, jeho oblíbených, tyčinek z listového těsta svolil k přijetí dalšího zvířecího člena rodiny pod společnou střechu.

 S Andulkou trénujeme, jak a kdy se dá. Zahopskaly jsme si při skokové gymnastice ve starobělské hale, do těla jsme dostaly na super mošnovském cvičáku. Nevynecháme příležitost a na Annie vidím, jak ji to hrozně  baví. To je pro mě nesmírná motivace. Překonávám svůj nestíhající pajšl, bojuju se sklerotickou palicí, pro kterou je zapamatování trasy čítající 20 překážek výkonem  rovnajícím se "státnicím", statečně peru po každém tréninku ošacení, které vypadá jak vytažené z bažiny, chystám uzeninové odměny a.....užívám si to!!!!

 Začínající sezóno, už se na tebe těšíme :-D