Ostrava 13. březen 2010. Musím do práce, i když myšlení mi pracovně odmítá fungovat. Snad poprvé v životě závidím úředníkům to, co jindy tak odsuzuji jako nebetyčnou nudu, jejich KLID v kanceláři a hlavně počítač při ruce. Že vám nedochází souvislosti? Tehdy, před třemi lety, se v Jihlavě rodila moje vytoužená psí parťačka a kamarádka Anninka. Dovedete si snad představit obtížnější situaci než zmobilizování zbytků pedagogického myšlení směrem k dětem, když  se už vidíte, jak se ňuhňáte se štěníky a jak si vybíráte to své? Chcete si v klidu sumírovat ty své kynologické plány a zatím máte před tabulí vysvětlovat zlomky. Naštěstí má skvělá chovatelka sázela aktuální informace ihned na své webovky ( tehdá jsem ještě do "blázince" s názvem "facebook" nebyla vtažena). Sotva se na chodbě ozval zvonek, zvěstující konec vyučovací hodiny,vyběhla jsem ze dveří tempem, za které dětem do Notýsku běžně "sázím kozly" a už už jsem v kabinetě u počítače studovala nejnovější údaje a fotky. Kolegyně v kabinetě mě chápavě pozorovaly, vše trpělivě snášely a to i přes to, že ten den jsem nikoho jiného k PC nepustila. "Jen přes mou mrtvolu!!!!" Zpětně mě napadá, že si možná za mými zády ve vzduchu kroužily ukazováčky  v blízkosti čela, ale taktně mi navenek nedaly nic najevo. A to i přestože i ony byly přímo fyzicky nuceny obrázky a údaje prohlížet se mnou, neboť, jak známo, radost nesdílená je jen poloviční. O tom, jak to bylo dále s Anninkou se můžete dočíst podrobně na těchto stránkách. Teď ale datum 13. 3. 2013. Přesně o tři roky později. Historie se opakuje. S tím rozdílem, že mimíšky očekává naše Nyx a s ní 4 potenciální budoucí páníčci ( upřímně jsem jim přála v této napínavé radostné chvíli tu klidnou kancelář). A já zase musím do školy :-(. Po nesmírně těžkých a smutných dnech, kdy se v mém životě něco podstatného definitivně změnilo, zažívám konečně nepopsatelné pozitivní emoce ( marné- nikdo mi nevymluví, že pes je univerzální lékař duše). Ráno na Nyx přicházejí " těžké chvilky". Porodník Eliška a její asistent Daniela jsou připraveny pomoci na svět malým psím mrňouskům. Vše mají připraveno k akci, Nyx trpělivě leží ve své nóbl porodnici. To je můj poslední pohled spojený s porodem před  odchodem do pracovního procesu. Situace před třemi lety se opakuje v bleděmodrém. Přestávku co přestávku sprint na nějakých 15 metrů a pak radost z nových zpráv...."První je kluk....teď je to holčička....a další holčička....čtvrtý je kluk...nevíme, zda to bude konečná....Byla." Po příchodu domů se mi naskytl přímo dojemný pohled na šťastnou a hrdou Nyx se čtyřmi bezmocnými prďolkami lačně se pídícími po své první výživě. Foťáku tou chvílí skončil vegáč a nastaly krušné pracovní chvilky. :-D

Anninčiny 3. narozeniny zůstaly tentokráte na 2. koleji, ale já jí to bezesporu všechno vrchovatě vynahradím......