Krom psů a agility miluju také hřiby, přesněji řečeno jejich hledání a nacházení. Představa léta, které nestrávím u moře pro mě není žádná tragédie. Léto bez houbaření právě naopak. Letošní léto houbařům příliš nepřálo. Marně jsem den co den vyrážela na nekonečné pátrací výpravy. Marně jsem s očima na stopkách pročesávala keřové a stromové porosty. Houby prostě seděly v zemi a jednotným protestem dávaly přírodě najevo, že pokud nezaprší, nevylezou ani náhodou. A přírodu, jak známo, v tomto směru člověk ošálit nedokáže. Mé houbařské srdce pookřálo až výrazně později. Konečně v říjnu se totiž začaly ,holky, klubat. A to hned jako o překot. Košíky se ukázaly  malé, improvizovaně jsme plnili kapsy, kapuce, v poslední fázi šla dolů i bunda. Doma jsme pak čistili, krájeli, sušili či vařili. Jak utržená z řetězu jsem prchala do lesa sotva jsem dorazila z práce. Jen jsem se převlékla a už jsem prohledávala blízké houští. Množství, které jindy sbírám celé léto tak bylo dohoněno za jediný týden. Co víc...naplánovali jsme si s rodinkou výlet na milované Valašsko- místo houbaření z doby našich ještě předsvatebních let. Nelze ani slovy vyjádřit, jak jsem se těšila- mimo jiné i proto, že rodinka zase jednou prožije společný den. Ale jak už to u mě bývá...když se na něco moc těším, něco se do toho vrtne a mám "po ptákách" :-( Stejně tomu bylo i tentokrát. Vrtla se mi do toho bederní páteř. Ranní vstávání v mírném předklonu nevěštilo nic dobrého. Bylo třeba se rozhodnout, zda milované hřiby nebo  příští týden víkendové závody.

  Pamětliva situace z letošního února, kdy jsem neuposlechla varovné signály své krční páteře, trdlala dále s Annie v nevytopených halách a pak skučela skoro dva měsíce na nemocenské, rozhodla jsem se  vytoužený houbařský výlet oželet. Vypravila jsem polovinu rodinky, zamávala jim bílým, provlhlým kapesníkem a jala se přehrabovat lékárničku ve snaze najít v ní lék, předepsaný mi právě na tento zdravotní neduh. Názvem jsem si už nebyla tak jistá, proto jsem uznala za vhodné ověřit si správnost medikamentu studiem příbalového letáku. Ten byl dlouhý cirka 50cm hustě popsaného textu. Dozvěděla jsem se vše- od složení léku, jeho indikaci, dávkování...až jsem došla k nejdelšímu odstavci celého lejstra. Nežádoucí účinky. Mnohokrát jsem se u těchto možných zdravotních komplkací pozastavila. Důvody, které lékárenské firmy k uvádění nežádoucích účinků vedou, jsou nasnadě, člověku však občas zůstává až rozum stát, co vše může způsobit prosté požití třeba jen rozpustného vitamínu C :-). Taky moje " Doreta" měla vedlejších účinků po čertech dost. Spolknutím tabletky snad zmírním bolest v bedrech, může mi toho však  výměnou za tuto úlevu hrozit daleko větší nebezpečí..

  K čemu mi budou na blížících se závodech bezbolestná bedra, když v důsledku požití léku vůbec nenastoupím na start, neboť dostanu průjem, chytne mě zvracení nebo aspoň bolest žaludku. Kdybych k této situaci přece jen nedošlo a pominu-li možné zvýšené pocení či trávicí problémy, daleko více mě děsí možný stav zmatenosti a třes- což mívám na startu běžně i bez medikamentů, ale ve zvýšené míře se mohu rozkmitat jak tětiva luku a diváci budou mít hluboký kulturní zážitek ještě než vůbec vyběhnu. A stav zmatenosti by byl ještě horší. Na start bych třeba místo Annie přivedla Elišku, vyběhla bych od poslední překážky a po odběhnutí parkuru bych opustila halu opačným východem ven do přírody, kde bych se radovala ze svého skvělého výkonu.

   Kdyby přece jen tyto účinky nenastaly,stále toho hrozí dost a dost. Takové zvonění v uších třeba. Mohlo by ve svém důsledku způsobit problémy na startu. Uslyším zvonění, spletu ho se startovací píšťalkou a diskvalifikace je tu. Nebo naopak uprostřed parkuru- zvonek v uších a já, přesvědčena o diskvalifikaci, dobíhám trasu rekreačním tempem do cíle. Chci věřit, že i tento účinek léku by mě snad mohl minout. Doreta pomůže a žádná z těchto komplikací nenastane. Ale přece jen- jsou tu další.......deprese ( že by z velkých oblouků a skočených zón?) a co ztráta paměti? Už teď mám co dělat, aby mi hlava trasu " pobrala". A je tu další....NEBESA! ...Nekoordinované pohyby! No to by měla ze mě Andulka radost! Snad bych pobavila diváky, ale po doběhu by mě Annie za špatné navádění na trase s chutí rafla do hýždí. :-(. A co když se dostaví hned zkraje svalové křeče? A co rozostřené vidění? Mohla bych snad pro jednou fásnout pro Annie na obojek rolničku, jako mívá papillon Jitky Lebedové? Asi by to neprošlo. Po doběhu by se ale mohla projevit dušnost, a co horší- halucinace. Cituji z letáčku: "...vidění nebo pociťování věcí či dějů, které ve skutečnosti neexistují". To bych se mohla třeba klamně vidět na stupních vítězů a všem pak hrdě oznamovat, že jsem vyhrála. Po proběhlém Mistrovství světa v Liberci by se mi to pak mohlo v hlavě pomíchat docela a já se prohlásit rovnou za mistryni světa!!!!

  Po doběhu by se pak mohlo projevit avízované sucho v ústech, na WC bych případně mohla objevit krev ve stolici a večer by nastoupily poruchy spánku. Působením léku bych pak ve škole mohla potěšit děti střídajícími se změnami nálad- z povznesené nálady až euforie, kdy bych si nechala i skákat po hlavě, by rázem dostaly " sprdunk" nervózní dámy za neúhledně napsané písmenko. A to jsem zdaleka nevyjmenovala všechna možná nebezpečí, koncentrující se v této malé- nevinně vyhlížející pilulce. Na pomyslné misky vah tak pokládám proti sobě svůj bezbolestný hřbet a dlouhou řadu vedlejších účinků...Nakonec se rozhoduji dryák přece jen požít s nadějí, že rychle zabere a do závodů už budu moci nastoupit " čistá". Vždyť do závodního klání zbývá ještě skoro týden :-D.

PS: Prozatím nejkurióznější vedlejší účinek, který jsem objevila ( tedy chválabohu jen na letáčku) byl u jakési mastičky. Po jejím použití hrozilo snad celkové slezení kůže a milion dalších rizik. Tak ať žijí léky a jejich vedlejší účinky !!!!