HLAVOLAMY ANEB JAK NA TO...?
V psím pokoji (rozuměj v pokoji, kde s psisky provádím nejrůznější cvičení) je jistá část vyhrazena hlavolamovému koutku. Důmyslné předměty pro rozvoj psího myšlení mám v oblibě a často jimi zpestřuji závěry cvičení. Podstata hlavolamů pro psy je víceméně vždy stejná. Pejsek musí vykoumat efektivní způsob, kterak se dostat k voňavému pamlsku. Ten je umístěn záludně v útrobách hlavolamu a vyžaduje jistou dávku psího fištrónu, aby mohl být zblajznut.
Můj kladný vztah k těmto hračičkám začal zkoušením pejsků v různých situacích. V dobré paměti mám například experiment se syrovým vejcem, jež jsem nabídla postupně celé, tehdy šestičlenné, smečce. Cílem experimantu bylo potvrzení hypotézy, že se pes bude chtít stůj co stůj dostat vejci "pod skořápku". V domě jsme spolu s dcerami vytvořily natáčecí scénu s osvětlením a potřebnými rekvizitami. Tátu jsme izolovaly do obýváku, aby nenarušoval natáčení a samy jsme tvořily natáčecí štáb.
Aktéři experimentu byli vpouštěni na scénu po jednom. Patrně vlivem domestikace reflex chápat vejce jako zdroj potravy notně zeslábl, u některých jedinců pak evidentně vymizel docela. Při natáčení byli někteří psí herci "vaječné komedie" zcela mimo roli. Buďto je ta bílá věc vůbec nezajímala nebo byli nejistí, zda se v ní neskrývá třeba nějaká výbušnina a vyhýbali se jí obloukem. Borderka Nyx v naději a radosti, že jde o šišatý balónek, tedy objekt ke hře, prováděla kolem něj tance indiánských šamanů, poté jej s nadšením opakovaně brala do tlamy a vyhazovala do vzduchu. Tedy opakovaně moc ne, protože už druhé vyhození stalo se vejci osudným. A tak Nyx, zjevně nejradostnější učinkující, získala nějaké ty pomyslné inteligenční bodíky, neboť vejce bylo dobyto.
Pouze Annie se podařilo "hrabavou nohou" nakřápnout skořápku a dopídit se lahodného obsahu. Ani mě to nepřekvapilo, neboť Annie jakožto milovnice čehokoliv k sežrání jen využila svůj nesporný vyhledávací potenciál.
Vědecky nám toho "pokus" příliš neprozradil, zato jsme se všichni výborně pobavili.
Další oblastí našich hrátek jsou speciální psí hlavolamy. Částečně mezi ně řadím i čuchací koberečky všech tvarů a velikostí. Využila jsem je hlavně u našich hendikepovaných psů - Haničky a Neroška, pro které by složitější typy byly bezpředmětné. Slepoňa i chromajzlík milovali, když mohli nořit své čumoně do vysoké "koberečkové"srsti" a nadšeně hledat ukryté mlsky.
Vyšší level pak představují různé koule s otvorem pro pamlsky. Psisku trvá jen krátce než vykoumá postup, kterak štědrou kouli popohánět a získávat bonusy, jež cestou trousí. Složitějšími je řada hlavolamů, do jejichž "střev" se dostává pes hrabáním. Z hlavolamu tak vyjíždí různé šuplíčky nebo se posunují části přikrývající dobrotku.
Zlepšení techniky práce psí nohy představují hlavolamy typu "odpalovací rampy". Stačí důrazné "dupnutí a jednoduchá páka vymrští z opačného konce pamlsek psisku, při troše jeho šikovnosti, přímo do huby.
Mým nejoblíbenějším typem jsou hlavolamy "kloboučkové". Maškrtné psisko si musí najít způsob, jak se dostat pod dřevěnou či umělohmotnou čepičku, aby si smlslo. Annie byla v těchto hlavolamech přeborník. Řešení odhalila okamžitě. Klobouček uchopila jemně, skoro bych řekla něžně, do předních zubů, přemístila jej stranou a ...profitovala.
Psích hlavolamů existuje nepřeberné množství, vlastně stačí i trochu důvtipu, nápadů a domácky vyrobený, jednoduchý hlavolam může být na světě. Před časem jsem udělala hlavolamovou chvilku Aiře. Je fakt, že tu s lámáním hlavičky tímto směrem trochu zanedbávám. Postavila jsem před ni předmět s dvěma šuplíčky a úzkým otvorem, odkud se linula vůně ukrytého pamlsku. Otvůrek má funkci lákadla, tudy se k pamlsku dostat nelze. Ája zavětřila. Čenich se jí začal nervózně vrtět. Evidentně jí hlavou rezonoval rozpor. Cosi tu voní, ale nikde nic. Jala se předmět blíže zkoumat. Objevila úzký otvor, odkud se linula libá vůně sušeného masa. Snaha dopídit se voňavého sousta vedla Airu k dočasné změně hlavolamu v jazykolam. Snaha zalomením jazyka do úzké škvíry jako mravenečník však nepřinesla kýžený efekt a tak se musela namáhat dále. Brzy byl dřevěný hlavolam úplně mokrý od vytrvalé snahy se k pamlsku nějakým způsobem "dolízat". Hrabavá noha jí ani nenapadla.
Jsem trochu rozladěna. Tohle jsem nečekala. Hlavou mi mihne vzpomínka na Koky, kterou jsem nemohla snad měsíc naučit jednoduchý cvik - podávání pacek. To jsem se cítila podobně. Ale když Koky nakonec cvik zvládla, všechny další se učila hravě. Takže zkouším být trpělivá a nechávám Airu, ať ukáže, co v ní vězí. Přijde mi to nekonečné. Olizování ze všech stran, mravenečník a zase...olizování, "mravenečník" a stále dokola. A pak najednou...Aira poodchází od hlavolamu. "Kam jde? " říkám si. Ona to snad opravdu vzdává? Kdepak. Aira to nevzdává, jen začala trochu přemýšlet a...Kdy přichází pamlsek automaticky? Co pro to musí udělat? V rohu pokoje mám postavený target. Právě tam parkuje Aira své zadní nohy a s otázkou v očích čeká na svou odměnu.
Neubráním se jistému srovnávání. Zatímco Annie, zdatná zlodějka, hledala vždy všemožné způsoby, jak se k dobrotě dostat, Aira si chce svůj pamlsek "odpracovat a zasloužit". Nějak nedokážu zhodnotit, která z těch dvou je chytřejší a tak je prostě hodnotím jako "poctivec" a "vyčůránek".