Do skončení šílenství posledních dní zbývá už jen pár hodin. Vše začalo  už dávno- kvalifikováním Elišky na Evropský pohár do Švédska. Do šílenství lze zahrnout z širšího hlediska všechny ty tréninky se snahou vypilovat zóny či náběhy do slalomu, z užšího hlediska pak období zhruba od minulého pondělka. To začaly samotné přípravy na cestu. Jejich líčení by bylo vděčným ( a věčným :-) ) námětem k povídání. Návštěvníci mých stránek možná vzpomenou  líčení příprav na běžné jednodenní závody. Podobné, umocněné však délkou a důležitostí akce, probíhaly i tentokrát. Zapojena byla celá rodina a vlastně i ti, kteří měli to "štěstí", že se zrovna v našem domě nacházeli. Jako třeba Evčin Kuba, který ještě 5 min. před odjezdem naši závodnici přes net připojišťoval. Realizační tým měl "padla" ve chvíli mávání bílým kapesníčkem směrem k vzdalujícímu se autu. Jen táta v roli taxikáře ještě o několik hodin později.

    O tom, co se dělo s Eliškou a Nyx, nás informovaly SMSky. Ty si to štrádovaly ze severu Evropy k nám  a naopak několikrát denně. V pátek odpoledne jsme pak zahájili  víkendový maratón u PC.

  Snad ještě nikdy jsem nepotřebovala víc, aby PC spolehlivě fachčilo a internet přenášel poslušně vše, co se nabízí. Co však čert nechtěl, už v průběhu minulého týdne začalo připojení zlobit. Jakožto každodenní uživatel internetu očekávám s naprostou samozřejmostí, že po zapnutí čudlíku ke mně začnou neomezeně proudit příslušné informace a přátelé stejného ražení budou "na dosah". Značně nemilá pak bývá každá kolize na síti. Ta se u nás čas od času vyskytne. Před dvěma lety jsme tak v rozhořčení, že net je kaput, volali k zodpovědnosti poskytovatele této služby. Mladý chlapík s brejličkami tehdy prokličkoval smečkou vítajících ho čumáků a po nedlouhém pátrání, v čem tkví příčina, nás zavolal a v ruce vítězoslavně třímal rozžvýkaný drát. Miláčkové se s největší pravděpodobností snažili urvat v souboji s paniččinou zálibou v netu ten větší díl. Na destrukci drátu se podíleli určitě společnými silami, jen staroušci se zuby jak "noty na buben" rozžvýkali  kratší úsek. Tentokrát ovšem dráty nevykazovaly stopy podobného násilí, přesto se výpadky na síti měnily každým dnem z "občasného" na " velmi frekventované". V pátek jsem už nalítávala do pokoje s dráty a připojenými krabičkami i několikrát za hodinu. Stačilo vytáhnout šňůru ze zásuvky a opět zapojit. Za minutu se připojení obnovilo. Představa, že k výpadku dojde při sledování on- line běhu některého z našich reprezentantů, byla více než nemilá. ( Teprve později jsme zjistili- a ocenili- možnost podívat se na daný běh ze záznamu). V pátek odpoledne jsme tedy nažhavili počítač a vyhledali příslušnou stránku. Povedlo se. Jenže k poklidnému sledování to mělo opravdu daleko. Připojení škodolibě kolísalo a měnilo svůj stav z  připojeno na nepřipojeno a polohu našich zadků ze " seď a sleduj" na " běž a rychle opravuj". Dramatickým vyvrcholením byla v sobotu dopoledne z ničeho nic temná obrazovka a vzduch s ozónem spáleniště. Počítač nevydržel ten nápor. Štěstí v neštěstí byl druhý počítač, odložený snad předvídavě pro tyto účely. Jelo se dál.

    Jestliže jsem se domnívala, že u monitoru budu moct spontánně vyjádřit své pocity, hned v sobotu dopoledne jsem byla vyvedena z omylu. Po skvělém běhu naší Renáty Mandové s kookerhondicí jsem propukla v hlasitý jásot. Annie, domnívající se, že jásot patří jí, zareagovala radostným nefalšovaně kelpiím řevem ( kdo zná projevy kelpie, ví, o čem je řeč :-) ). Vražedný tátův pohled a výtky otevřeně hrozící fyzickým odchodem z domu ( probůh, kdo by řešil o víkendu problémy s připojením? )...stolu a lože...mě uzemnily. Celé další sledování bylo z mé strany velmi umírněné.

  Tento víkend měla smůlu má dlouholetá kamarádka Zuzka z Brna. Jako každé prázdniny, i letos, dorazila na prázdninový víkend za účelem babského poplkání a relaxu. Namísto poplkání, relaxu a zajímavého kulturního programu byla usazena před PC a nucena po tři dny sledovat nekonečná kvanta závodníků na parkuru. Takže když v neděli večer odjížděla, nevěděla, co je u nás nového, zato věděla, co je zóna, kolik má slalom tyček a ze které strany se do něj nabíhá.

    V sobotu večer jsme se volně rozptýlili po domě a každý z nás zaujal místo u "své" mašiny. Není nad pohodlí. Navíc jsem potřebovala občas " pochatovat" se stejnými blázny a pochytat cenné informace kdy, kdo poběží, jak se komu dařilo a tak. Průběh sobotního večera pak bude jistě Zuzka dávat k lepšímu svým známým. Ani nevím, zda jsem se o ni postarala ve smyslu dostatek jídla a pití, starost o kvalitu připojení jsem však projevovala vzorně po celý večer ( Promiň, Zuzko :-( ). Večer vygradoval finálovými běhy našich reprezentantů. Eliška maskovaná nově nabarvenou palicí si bohužel na třetí překážce neporozuměla s Nyx a byl z toho disk. Co na tom, že celý další běh byl na oko "lahodný"? Stejnou smůlu měla Terka. Kdo by neznal průběh tratě, ani by si nevšiml, proč byla překrásně běžící Tereza s Nice diskvalifikována. Osudnou třetí překážku místo přeskočení jen tak ladně minula :-(.  Potěšil z našich jen Radek Liška, který v hezkém běhu však přece jen vyrobil jednu chybičku. Den skončil nadějí v lepší zítřky.

 Ty se však nedostavily. V neděli jsme žhavili net od ránních hodin  hned. Družstva našich largů jsme s napětím sledovali. K oslnivému úspěchu chybělo málo. Vždy nějaká maličká- zpropadená- chybička. Ve finále jsme je však neviděli. :-(.

    Víkend jsem si opravdu užila, měla jsem dojem, že ve Švédsku jim organizace pěkně klape a při takovém obrovském množství účastníků to vše zvládli suprovně, ovšem jak to bylo doopravdy, o tom jistě vypoví své naše závodnice :-). V této chvíli jsou na cestě domů. Úmorná pouť by měla skončit snad nočním příjezdem domů. Už se na ně moc těšíme!!!!

                                         Sobotní večer u Panáčů

                Zuzka a agilty                                            Evka fandí ségře

                                                 Fandící mamá