Když jsem pod vánočním stromečkem objevila malou obálku s poukazem na thajskou masáž, vypadalo to přinejmenším romanticky.  Oficiální název zněl antimigrénová 30 minutová masáž. „ A teď se, migréno, třes!“.

  Včera nadešel ten správný čas. Zamířili jsme do centra města, kde se v blízkosti proslulé Stodolní ulice věhlasná thajská masérna nachází. Eliška v roli „recepční“ nás srdečně uvítala a s poučením, abychom jí nešlapali na vytřené kachlíky nám přidělila domácí obuv. Už samotné prostory recepce působily příjemně – oku lahodící barvy, tlumená orientální hudba, vůně směsice koření, to vše navozovalo dokonalý smyslový „ráj“. Za recepcí se vstupovalo do nevelké místnosti, rozdělené závěsem na dvě stejné části. V každé z nich dřevěný stupínek, tenká matrace, polštářky a ručníky. Na stěně střízlivá vkusná dekorace( k ní jsem pak mnohokrát ze svého masírovacího lože vzhlížela, když jsem obracela oči v sloup). Na matraci ležela poskládaná propínací halena a černé bombarďáky- obojí ve velikosti „ na výrost“. Sotva jsem  oblékla  tento valchovací mundúr, už tu byla drobná, sympatická Thajka. Odvedla mě do jedné z komůrek a procedura mohla začít.

   Jen co se dotkla ( oj, to je ale zcestný výraz…spíše co do mých zad zabořila své špičaté, častými masážemi vytrénované prsty), začalo mi být jasné, že nápad věnovat matce poukaz na thajskou masáž nemohl napadnout mou dceru ve chvílích rodinné pohody. Nejspíše se vylíhl v nějaké napjaté chvíli diskuse o pořádku nebo uprostřed nějakého blíže nespecifikovaného rodičovského mentorování. J. Masáž pokračuje…

   Masérka systematicky zarývá prsty do každého centimetru mých zad. Jediná komunikace s česky omezeně hovořící dámou je: Ona: „ Boli- boli? Au-au?“ Já: „ ANO“, načež se mi zdá, že razanci masírovacích hmatů ještě kapku zvýší. Do očí mi vstupují slzy. Nostalgicky vzpomínám na svou migrénu. Nebylo mi s ní lépe? Když má masérka pocit, že záda mají dost, začíná s krkolomnou manipulací celým tělem. Jsem vytahována do všech hlavních i vedlejších světových stran, převracena vrchní  částí těla tu vpravo, tu vlevo, když poté opře koleno o hrudní část mých zad připravena zatáhnout tělem proti němu, začínám se zoufale rozhlížet po místnosti, zda tu není někde zaparkovaný invalidní vozíček, na němž bych mohla po dokončení masáže odjet domů. Tak se zrakem přidržím aspoň oné dekorace na stěně…v zádech mi to zapraská…To kupodivu nebolí. Nenápadně ověřuji hybnost, ale to už je mi zatrženo, protože Thajka se vrhá na paže. Překvapena, do jakých až neuvěřitelných pozic jsou schopny se dostat, na chvíli zapomínám na bolest. Dáma si všímá absence slz v mých očích a zřejmě to pokládá za známku málo razantního( v jejím myšlení asi málo účinného)  postupu. Začíná do mě bušit. Tak mě napadá…nezmínila se snad Eliška někdy v minulosti před dámou, že její matka je pedagožka? Co když si masérka nese z dětství nějaké trauma právě učitelkou způsobené? Aby byla iluze traumatizující thajské učitelky dokonalá, ležím tu v těchto stylových hadrech, zatímco ona mi dává rány pěstí a v hlavě jí běží… „a to máš za to všechno, účo!!!“

 Tiše doufám, že nepříjemné tělesné prožitky masáže budou druhý- třetí den vystřídány uvolněnými pocity, vyčištěnou myslí, optimistickou náladou, neboť všechny energetické cesty v těle budou DOKONALE uvolněny. Zatím však nemohu zaplašit vtírající se myšlenku, že inkasovat finanční hotovost by měl v tuto chvíli zubožený klient- za to, že si jej Thajci mohou 30 minut beztrestně „zamučit“. Asi 5krát slyším stejný dotaz: „ Au-au?“ Stejně tolikrát slyší thajská masérka souhlasnou odpověď. Přesto…jako by nerozumněla. Není snad Thajsko zajedno s Bulharskem, kde zavrtění hlavou znamená pravý opak toho, co u nás?

   Konečně dochází na hlavu. Jediné místo, kde urputné masérské prsty netlačí, jsou oči. Ty však při některých hmatech samovolně vylézají z důlků. Finále spočívá v bušení pěstí do čela.( aby mě zničila docela). To už je ale jen taková tečka k pobavení. I přes prožité útrapy se mi skrz rty prodere slušné „ děkuji“. Ještě slušnější „přijdu zas“ mi však už přes sevřené rty jaksi nejde  :-(.

         Masérka a její dobrovolný klient alias "sadista a masochista"

                    Konec dobrý, čaj dobrý...všechno dobré !!!!