Mimořádně krásný závěr dubna vyprovokoval paní kolegyni a mě k výzvě Vosáků na generálku čarodějnické vycházky. Chytla se jen Iva s Corčou, ale není důležité, kolik nás bylo, nýbrž jak úžasně jsme se poměly.

    Dobrodružství jsme si užily už po cestě. Zprvu při hledání špatně značené cesty, pak u koupání psisek v sympatické bažině a také jsme, což příjemné moc nebylo, asi půl hodiny intenzívně pátraly po Andulce, která si to odkvapila za vyplašenou srnou. Za tu půlhodinu se mi toho promlelo toliko palicí...Zdokonalila jsem své- už málem zapomenuté- hvízdání na prsty a také nohy dostaly při zběsilém pobíhání jednu kondiční lekcičku. Ale přece jen byla vytrvalost korunována úspěchem. Na mé pískání přicházela odkudsi zdáli štěkavá odpověď. Běžela jsem z posledních sil za hlasem toho štěkotu a vytí a narazila jsem na zmateně pobíhající Annie. To bylo radosti na obou stranách.

    Proslulý pajzl Maxico je znám v širokém okolí svými skvělými tvarglemi, dobrým pivem a příjemným posezením. Bohužel víkend slibující takřka letní teploty přitáhl na Mexiko celé davy tvrglechtivých turistů bažících nejen po voňavé lahůdce, ale také po svlažení hrdel chmelovým mokem. Pokud jste vydrželi čekat v 20ti metrové frontě, dočkali jste se, jen to čekání zbylého osazenstva na lavičce s pejsky bylo náročné. Maxiko je prostě turistů, kolařů a pejskařů pravý ráj. Proto hned od vstupu nás provázel hlasitý sbor bíglí smečky trůnící opodál, posléze jsme museli kličkovat mezi yorkšíry, kokry, od plotu nás zdravil vlčák a u vedlejšího stolu se vyvaloval staford a nervózně mrskal ocasem. Pro zvýšení páníčkovy pozornosti pobíhaly v tom mumraji desítky dětí, takže bylo nutné být ve střehu, aby nedošlo k nějakému tomu konfliktu s pejsky. Když Iva konečně přinesla tři orosené půllitry, netrvalo to ani 3 minuty a obsah zmizel v našich vyprahlých útrobách. Tím byl super výlet šťastně završen. Pro příště , na což se mimochodem už teď těším, snad jen lepší výběr trasy s množstvím pajzlů po cestě. Fotky ZDE

       Kde ta Annie jen může být? :-(