A máme tu dalšího oslavence. Tentokrát lumpíka Bertíka. Letos slaví už po čtvrnácté. Bertík je pro své stařecké vrtochy častým inspiračním zdrojem mých článků. Bývá líčen jako nesnesitelné a otravné zvíře, což je i pravda. V den jeho krásných narozenin však budu jen velebit jeho přednosti. Náš staroušek je totiž stále v tak obdivuhodné fyzické kondici, že by mu ji mohl leckterý mlaďoch závidět. Zdrojem jeho neutuchající vitality je láska k modrému gumovému kolečku. To je jeho životním motorem, jeho smyslem života. Při jeho nekonečném aportování zapomíná na svět, zapomíná na staré artrotické klouby a je zase tím mladičkým fousatým čiperou, který svého času s Eliškou a přehledem vyhrával nejedny agiliťácké závody. S kolečkem se mění z důchodce ve workoholickou borderku a nezná únavu. O tom svědčí i nejčerstvější, sotva tři dny starý, zážitek. Páníček, jenž má pro Bertíka slabost ( prý je to v záplavě všech těch ženských a fen v baráku jeho jediná spřízněná - mužská- duše) vzal kolečko a vydal se s ním na blízkou louku. Po návratu vznesl dotaz : " Co ten pes žere? Taky to chci žrát. Ve 14 letech jsem mu hodil kolečko 70 krát a stále čekal, kdy to už psisko vzdá." Nevzdalo to a kdyby to páníček sám neutnul, možná by tam házel modré kolečko dodnes.....:-).

                                         Dědku, máme Tě rádi !!!!

d