CHILLI CON CARNE SE ZABYDLUJE, MY SI ZVYKÁME NA KOČIČÍ NÁTURU
S novým členem rodiny - kočkou Chilli - museli jsme vstřebat některá nová pravidla soužití, vyjít vstříc jiným než psím potřebám, respektovat jinou než psí náturu. Všechny drobné odchylky od zaběhaného normálu nás opět trochu obohatily. Kotě je hodné a pokorné. Od první chvíle doma naprosto samozřejmě využívá psí toaletu, nic si nevynucuje, nic neničí, projevuje se doslova jako srdce na pacce. Když se přitulí svým předoucím tělíčkem, je to doslova léčebná terapie.
Soužití s kočkou přineslo některé nové povinnosti a pozměněné vzorce chování. Krom nákupu kočičího žrádla, jehož nedílnou součástí je i světe div se - kočičí tráva, důsledného hlídání balkónových dveří (aby kočka nepláchla), získávám doma novou funkci "hajzlbáby". Několikrát denně speciální, důmyslně dírkovanou lopatkou přesívám rovněž speciální písek a připadám si jako rýžař (termín jsem raději ověřila AI :-) ) na Klondiku. Vyrýžovaný produkt se však od zlata nápadně liší a nadšení zrovna nepřináší. Rýžovat musím hbitě, záhy po vykonání kočičí potřeby, neboť s každou sekundou prodlení se zvyšuje pravděpodobnost, že mi v tom začne ochodně pomáhat psí smečka.
Další novinkou je pro mě nutnost hlídat si před hravým kotětem průpisky. Chilli jen uvidí, jak s ní šmrdlím po papíru, už je na stole a číhá na svou chvilku. Fascinovaně sleduje každý můj pohyb a sotva průpisku pustím z ruky, okamžitě je ulovena malou šelmou. Než je ztracena pod některým kusem nábytku, trénuje si na ni činorodé kotě techniku lovu. Průpiska lítá po dlažbě na všechny strany, psi jen netečně pokukují z pelechů a já se zlobím. Má pověst "průpiskového magnáta" dostává povážlivé trhliny. Pokud psací nástroj neuklidím do bezpečného úkrytu, zahlédnu ho pak už jen jako rozmazanou šmouhu míhající se po zemi, poté nenávratně zmizí. Některé z nich jsou před ztracením rozebrány na menší kousky a proháněny dlažbou po součástkách, načež jsou rozmetány do všech koutů domu. Účinným opatřením jeví se mi možnost přivázat si průpisku k ruce.
Naši psi si na kotě rychle zvykli. Vlastně ho přijali jako dalšího, kapku výstředního člena smečky. Ve vzájemných vztazích však stále přetrvávají rezervy v podobě opatrnosti. Psi obcházejí kočku s respektem. Očichávají jí jemný kožíšek, ale jinak si drží odstup. Jediný člen psí smečky, který by rád navázal s Chilli důvěrnější vztahy, je Evčina Torča. Bezelstně na kočku nabíhá a velmi se diví, když sklízí rozladěné prskání. Zajímavé zvíře ji fascinuje. Je nám to jasné už z reakce na pamlsky, které byly u Tori vždy životní prioritou. Teď se zdá, že jsou pamlsky neviditelné. Můžete jí šermovat před nosem piškotem nebo kusem salámu, psisko sedí jako socha a zírá. Na kočku. Zpočátku vůle ke kamarádství ze strany Torči vyvolávala u kočky útěkové reakce. Vypadalo to asi takhle.
Torča sleduje Chilli na každém kroku. Chilli si Torči nevšímá a prohání po podlaze pinkpongový míček. Když se přiblíží k Torči, ta zřejmě v domění, že si s ní kočka hodlá konečně trochu pohrát, vyskočí směrem k ní. Chilli zpanikaří a předvede "pekelný tanec". Zježený hřbet zahlédnu tu na podlaze, tu na gauči, tu na komodě a vzápětí visí mourovatý kožíšek na zácloně. Pod oknem spoušť ze dvou převrhnutých květináčů. Tori dostává "kartáč" a kočka si uraženě zalézá do bezpečí skříně, kde si dává do pořádku své pocuchané nervy.
Zatímco psí žití má svůj zaběhaný časový harmonogram a v jistém smyslu by se podle jejich chování mohly řídit hodiny, naší kočičí madam je čas šumák. Některé ráno nás oblaží typicky kočičím lísáním, kdy jí předením vibruje celé tělo, pak zase několik dní ranní lísací rituál tvrdě "sklí". Jsou dny, kdy po ránu přímo oplývá dobrou náladou - dere se na klín, bezostyšně vám loví všechny drobné předměty ze stolu, napadá ozdobné bambulky na vašich ponožkách nebo přískoky "hrbmo" prezentuje svůj zdánlivě válečný taneček. Do svých her zatahuje i nebohá psiska. Číhá za rohem a když jde psisko okolo, atakuje některou část jeho těla. Nejčastěji Aiřinu hlavu nebo Kokynčin ocásek. Psi jsou chováním kočky zaskočeni, neboť do doby než se u nás Chilli zabydlela, panovala u nich představa, že honičem je pes a prchajícím kočka. Nyní se zdá, že nastala inovace.
A naopak jsou dny, kdy se malá šelma schovává a chová se naprosto netečně. Kouká z okna, chrní na židli nebo zkoumá zákoutí skříní či garáže. Ač na své jméno slyší a ve dnech "příznivých" na zavolání ochotně přiběhne, ve dnech "nepříznivých " je postižena hluchotou. Můžete volat, jak chcete, pobíhat po domě, otevírat všechny místnosti a nic. Pak si však náhodou všimnete, že kočka na vás kouká z kuchyňké židle a patrně si to vaše počínání zlomyslně "užívá".