A je tady neděle ráno. Budík mi zazvoní v pět hodin. V " krcálkovém" pokoji rozsvícením probudím všechny jeho nájemníky, ale co se dá dělat...:-(.Vařím si kafe. To po ránu potřebuju- úplná droga. Strašně se těším na poslední den, který si můžeme vychutnat v hale. Nadšení mi maličko kazí vize, kterak se Andulka nebude v autě cítit zrovna nejlépe a vrhne se svými pevnými a ostrými drápy na jeho interiér tátou úzkostlivě opečovávaný. Následkem toho kterak se táta vztekem rozžhaví doběla a vymyslí nepředvídatenou pomstu. Pomstu bych snad nějak přežila, ale měla bych zkažený požitek z napínavého finále, na něž se neskutečně těším :-D. Andulka se jeví klidně a vyrovnaně. Dokonce i když balíme všechny věci a nosíme je do auta. Venku prší a je nevlídně. Cestu neřešíme, jedeme za "sestrami" ze Slovenska. K hale dorážíme brzy. Přesto jsou parkovací místa beznadějně zaplněna až do vzdálenosti nejméně 200 metrů od haly. Parkujeme a zanecháváme Ann samotnou v autě. V duchu se loučím s dobrou náladou , s  vnitřním vybavením auta, poté i s manželským životem, protože jestliže Ann auto zdevastuje, bude to ta poslední kapka, co tátu přivede k nepříčetnosti. Soužití s osobou vlastnící tvory, kteří ničí jeho milované auto, bude pro tátu neúnosné a nemožné. Rozvod bude formalitou. :-(. Nějak se mi asi nechce rozvádět a tak si strašně moc přeju, aby Anninka poslušně odpočívala a čekala na paničku až přijde. Protože je Ann zlatíčko, stane se zázrak. Opouštíme auto. Je hnusně- prší, fouká vítr...psa bys z auta nevyhnal :-D. Ani se neotáčím, zda se auto kymácí....Neotáčí se ani táta, za což jsem mu ze srdce vděčná. (Nejsem tím pádem inzultována za psího parchanta, který možná  likviduje náš společný majetek.) V hale jsme necelé dvě hodiny.Úžasná atmosféra. Užívám si to!!! Raději nemyslím na to, co se děje s autem. Myslí na to ale táta. Vypraví se na obhlídku auta s tím, že do kabiny nepůjde- samozřejmě pokud neuvidí Ann devastovat kabinu. Jaká to úleva, kydyž přichází se zprávou, že je vše v pořádku. Jupíííí!!!!

   V hale je skvěle. Atmosféra stojí za to. Moderátor hecuje lidi, povzbuzuje je, vyvolává slogany a obecenstvo mu kolektivně odpovídá. Je to zábavné, ale přesto všichni netrpělivě čekáme na první běhy. Začíná se od " medíků". Fandíme všem,ale samozřejmě našim nejvíc. Tleskáme a povzbuzujeme. Velmi zamrzí rozbořená dálka Martiny Klimešové, která šla z druhého místa a její šance byly opravdu nemalé...Byla to smůla, všichni to ví, ale "poprat se " s tím musí uvnitř Martina sama. Pyrenejačka Nikol Schovancové si  pamatovala uširvoucí jekot ze sobotních závodů družstev, proto běžela trochu nejistě a v projevu  určitě nebyla taová, jak by měla být. Všichni se těšili na běhy largů, kteří byli v družstvech úspěšní a dotáhli to až na medailovou pozici. My všichni Vosáci čekáme hlavně na výkon Terky Králové. Ta je po pátečním rozběhu na 1. pozici, s Lisou Frick v patách. Nezávidím ji tu první pozici. Parkur je hodně těžký, závod vele důležitý a očekávání diváků veliká....Běží úplně poslední. Poslední na celém mistrovství světa. A všichni čekají, jak to zvládne.

   Zvládla to výborně. Je obdivuhodná. Za hrobového ticha, které v hale zavládlo, běží spolu s Nice bezchybně. Málem si umačkáme palce. Je skoro na konci. Zbývají dvě překážky...chystáme si hlasivky na ohlušující řev. Jako ve zlém snu...když Nice přeskakuje  dálku, boří poslední komponent překážky. Neskutečné zklamání. :-(. Nevyšlo to. Všichni jsme smutní. Na druhou stranu si myslím, že Terka se do velkého světa agility uvedla tím nejlepším způsobem. Soupeři moc dobře ví, koho mají před sebou a  je jen otázka času, kdy získá " mistra". Pro sebe a  taky  pro všechny, kteří  jí fandí :-)

   Brzy pokračování...."Cesta z francouzského města" :-) Fotky z Lievinu včetně nedělního šampionátu ZDE