Principem přirozených následků byla postižena Elišla, když na celotýdenní naléhání, aby uklidila a připravila svůj útulný přízemní byteček k ubytování zahraniční návštěvy reagovala po svém, tedy hlemýždím tempem. Návštěva měla dorazit v pozdně odpoledních hodinách, proto si Elis rozvrhla "úklidové" a "chystací" práce na celý den. Lážo- plážo...spěch je jen pro blbce...V 11 hodin dopoledne se však zpotila až na kalhotky. To když telefonát oznámil, že návštěva z Belgie se rychle blíží k branám našeho města a dorazí cirka za půl hodiny. S čím se Eli plácala celý týden, bylo uklizeno ( spíše tedy "odklizeno" do jiných- samozřejmě našich- bytových prostor za časovou jednotku v řádu minut ). O Eli se pokoušela mrtvice. Z práce jsem se o ní docela obávala, aby ji přece jen toliko práce najednou " nezabilo". Nezabilo a možná i posílilo. Stihla hostům i objednat pizzu :-D. Tímto se začal náš další - tentokrát "ultra-bláznivý" víkend.

  Belgičani získali na 3 dny a noci prostory Eliščina bytu, Eliška s Nyx a štěňaty se přestěhovala " pod rodičovská křídla". Tímto náš vrchní bejvák ( Eliška má svůj bejvák dole) povýšil z "malého"  blázince na "velký". Čurající štěňátka dostala pronajatý plac na dlažbě v předsíni, neboť plovoučka v pokojích by po jejich pobytu nejspíš doznala velkých kvalitativních změn.  Jako na potvoru se postavilo počasí proti nám a namíchalo víkendový koktejl deště a chladu. V nevelkých bytových prostorech nás muselo tři dny přežít 15 ( z toho 2/3 psů). Následovaly interesantní dny, o nocích nemluvě.

   Jako správný hostitel trajdala Eliška se zahraničními hosty po pamětihodnostech našeho města, obědvala a večeřela s nimi ve vyhlášených ostravských pajzlech a vzorně se starala o kulturní i sportovní vyžití sympatických cizinců. Vydatně jí v tom pomáhal Evčin Kuba ( zejména u pátečního grilování se o mužskou část návštěvy staral tak dokonale, až z toho měl Niki ráno pěkný " bolehlav" :-D).

   Mezitím to v "blázinci" pěkně "žilo". Nesourodá smečka 10ti nejlepších přátel člověka se nám vydatně starala o zaměstnání. Štěněcí rošťáci si usmysleli, že pobývat v ohrádce je už pod jejich úroveň. Dávali to hlasitě najevo. V nečasu, kdy bys "ani psa nevyhnal" jsme naše mrňata přece jen vyháněli. Do toho se o svá práva semo tamo přihlásili i ostatní. Když se Annie kolem mě začala promenádovat s přetahovátkem v tlamě s nadějí, že se aktivně zúčastním přetahování, či jiného špásování, pocítila jsem, že mé fyzické síly jsou na dně :-(.

   Večer se náš byt změnil v noclehárnu, "jakou svět neviděl". Vedle ohrádky se štěňaty na matraci zařezávala Eliška s Nyx, v ložnici o rozměru 5 krát 4 metry s námi nocovalo dalších 5 psů. Spánek netrval příliš dlouho. Jen co den naznačil, že tma je "na lopatkách", štěněcí sbor spustil svůj tklivý repertoár. V překladu zněl něco ve smyslu: " Nechceme už spát, chceme si tu hrát, taky trochu žrát, občas tu i.....:-(" My ostatní jsme sice spát chtěli, ale bylo nám to platné asi jako mrtvému košile. Podle známého přísloví jsme následující dny doskákali sakra daleko!!!

  Neděli si nejvíce vychutnal táta. Zatímco v sobotu vyřešil únik před kňučícími psími spratky ústupem z pozic ( rozuměj- přesunutím se do garáže, kde od rána gruntoval...to aby se vyhnul pobytu v "blázinci"), v neděli v domě s mláďaty a psími seniory osaměl. Aktivně závodící část smečky, Eliška a má maličkost jsme odjeli na celodenní závody. Ty měly své kouzlo už jen proto, že v jejich rámci jsme měli možnost vidět běhat budoucí páníčky našich děcek. Dojemnou chvilku přineslo předání úžasné fotoknihy s chronologicky řazenými obrázky od počátečního nakrytí Nyx, vývinu jejich tělesných partií, porodu a přirozeného štěněcího vývoje až po působivé poděkování jednotlivých budoucích páníčků. Ukápla i nejedna slzička :-).

   A pak nás začalo pomalu ubývat...Nejdříve se do světa vypravila "Lejska". Majitelka Terezka už měla spočítáno skoro na minuty, kdy si své vytoužené zlatíčko odveze...

                                (Foto vypůjčeno z Terezčiny fotogalerie)

       Jako druhý si sbalil svých pět švestek Wookiee. Celý nedělní večer jsem si pak zbylá štěńata důkladně " vychutnávala". Teď už si ty malé raubíře vychutnávají jinde. A my přejeme jim i jejich páníčkům, ať je jim spolu dobře :-)