14.03.2014 18:23

(verze pro děti školou povinné)

Rok se sešel s rokem a má Annie stála před svým narozeninovým výročím. Už čtvrtým. Úmysl darovat věčně hladové psici nějakou kulinářskou dobrotu ztroskotal už na důrazné Eliščině diagnostické větě:" Mami, je tlustá jako prase! A to má v sobotu závody!" Vlastním tělem jsem Annie zakrývala obrazovku facebooku, aby jí nebylo líto, že tam  páníčci předvádějí lákavé narozeninové dobroty pro své miláčky. Paštiky, játrové sušenky, masové dorty nebo buřtové věnce. Annie se po potřepání packou dočkala dárku nezvyklého. Diety. Celá rozjařená běžela k misce a hrabavou tlapkou dávala hlasitě najevo, že by bylo záhodno ji zejména v den narozenin naplnit. Nevesele jsem vzala misku do ruky a poodešla ke skříni s uschovanými granulemi. Do misky jsem vložila čtyři kousky a chlácholivě jsem začala Annie vyprávět pohádku. "Víš, Annie, za devatero horami a devatero řekami žila kdysi jedna  nesmírně tlustá kelpie jménem Otylka. Za mlada bývala štíhlá jako proutek, hbitá a pohyblivá, energická a hyperaktivní. S páníčkem chodila po horách, pásla ovce, celé dny pobíhala venku. Jednoho dne se však s páníčkem přestěhovali do města. Otylka stále  seděla zavřená v městském bytě a jediným potěšením jí byla hromada granulí, které od celé dny zaměstnaného páníčka dostala nasypané do misky. Několik týdnů se dožadovala procházek a cvičení, nosila páníčkovi hračky, balonky, poštěkávala na něj, ale protože ten ji vždy jen suše odbyl, zvykla si a notně zpohodlněla. Teprve po nějakém čase, kdy už Otylka začala svou hmotností dělati čest svému jménu, přišli s páníčkem na cvičák. Uprostřed travnaté plochy stála dřevěná kladina, okolo ní nějaké přeskakovací překážky a opodál dvě "roury"z látky. Po travnatém prostoru běhali psí kamarádi. Nejvíce Otylku zaujal čokoládově hnědý kelpiák. Velký, dobře stavěný pes ladně překonával překážky, elegantně přebíhal kladinu a rychlostí jako blesk probíhal tunely. Otylka se zamilovala na první pohled. Ráda by hnědému krasavci ukázala, že i ona je energická a rychlá kelpie, ale pokosené laťky skokovek a potupné zaseknutí sádelnatého těla hned u vstupu do tunelu měly zcela opačný účinek. Kelpiák jen pohrdlivě otočil hlavu a zalíbeně pozoroval štíhlou hnědobílou borderku. Otylce bylo strašně. Po tříhodinovém hopsání byla nesmírně unavená a hladová, ale jaký div, když miska s granulemi zůstala toho dne netknuta. Druhý den šla Otylka na cvičák s páníčkem znovu. Hnědý kelpiák  jí nevěnoval jediný pohled. Otylka byla nešťastná. Tolik ji ten krasavec okouzlil. I tentokrát se Otylka v granulích jen tak "povinně porýpala".  V této chvíli by Annie nejraději slyšela, že to stejně nebylo k ničemu a tak se Otylka vrátila ke svým starým stravovacím návykům. Musela jsem tedy zdůraznit, že milá obtloustlá kelpinka Otylka sice nezískala srdce hnědého krasavce, ale poctivým tréninkem ( v nové figuře) dosáhla na ty nejvyšší stupínky  v dalších a dalších závodech.

Anninka s nakapaným "rybníčkem" pod tlamou po skončení mého vyprávění hladově polkla a naklonila hlavu. Před čenich jsem jí položila misku se čtyřmi granulemi. Nedočkavě zabořila do hlubin misky hlavu. Když ji vytáhla, na dně zůstala jedna netknutá granulka. Pochopila jsem, že mé vyprávění se neminulo svým pedagogickým účinkem. Však zítra v Mikulově uvidíte, jak zapracovala na postavě modelky :-D.