Co se to děje? Po ranním vyvenčení dneska nedostávám obligátní piškoty. Zbytek smečky ano. Moc dobře jsem si všimla, jak panička ( strááááášně nenápadně...) svolává Bobinu, Barču i Bertíka. Pak zavírá balkónové dveře a jistě si pomlaskávají i na mém přídělu piškotů. Ale proč?????????

 Copak jsem provedla? V noci jsem nikoho nebudila, v pokoji zůstalo vše bez zásahu mého nenechavého chrupu, nezlobila jsem, na nikoho jsem nebyla nepříjemná ( ba ani přehnaně příjemná- to se panička taky zlobí, když projevuju všem náklonnost skákáním a olizováním...hm :-( ). Ani kočky jsem nehonila a k sousedům jsem utekla jen jednou - ráno. To už je snad zapomenuto. Sousedovic Julinka je na zahradě tak sama bez psích kamarádů...chtěla jsem se s ní jen tak trochu přivítat a proběhnout. Společnými silami jsme vyrobily kvalitní díru v plotě...v jediném místě, kde ještě páníček nenabil prkna. Jenže Julča je takový malý slon- do díry se nevešla, tak jsem za ní proklouzla já. Skotačily jsme po celé zahradě, bylo to prima, jen když jsme vběhly do malého ohrazeného kousku zeleně, Karel ( móóóc hodný pan soused :-) ) se mračil a se slovy: " Vypadni, Julie z toho česneku", se k nám rozběhl. Na mě si nedovolil, má pro mě slabost, ale svým psím instinktem  jsem vycítila, že do toho prostůrku šlapat nesmíme. A pak už se objevila panička, vzápětí páníček a oba se moc zlobili. Panička pro mě přišla, já ji radostně vítala, ale ona pro mě neměla vlídného slova. Nebyla jsem Anninka, jak mě většinou něžně oslovuje, nýbrž Andula. Páníček zahradil i poslední únikovou cestu těžkými prkny. Teď už se můžeme s Julinkou čumáčkovat jen přes plot.

  To se stalo ráno, pak už jsem byla hodná......no.....jen u  hokeje ( ČR- Rusko ), kdy celá rodinka s napětím sledovala, jak se utkání vyvine a byla naštvaná na toho ruského "golema", co kosil naše hokejisty jako pinčlíky v Člověče nezlob se, jsem zahlédla mouchu. Otravovala všechny, tak jsem zakročila. Drzý hmyz však nečekal na mé cvaknutí huby a uletěl. Opodál si moucha sedla a šíleně mě provokovala !!!Jako naschvál v zorném poli páníčků...před obrazovkou. Jak jsem tam tak skákala a lovila, páníček najednou s pivem v ruce vyskočil a nehezky mě zvýšeným hlasem tituloval. To je tedy vděčnost !!!Šla jsem se raději vyhřívat na sluníčko. Páníčci pak rozrušeně u televize debatovali a několikrát zařvali tak, že by jim mohl leckterý pavián závidět. Když pak " bednu" vypnuli, měli dobrou náladu, páníček si otevřel další pivo a všichni se usmívali. Tak jsem jim odpustila i tu nevděčnost s mouchou.

   Večer byl vklidu. No...vlastně až na tu botku....prostě jsem si maličko požužlala koženou přezku jedné paniččiny cukle a panička mě pak tím korkovým základem, od něhož jsem tu přezku "odpreparovala" plácla přes zadek. Pěkně to štíplo, tak jsem ji štípla taky, ale asi jsem to neměla dělat, protože se panička hodně rozzlobila a zavřela mě do klece. Ale jinak jsem byla prostě vzorná. Tak řekněte " PROČ" ???

   Zkusím se ještě připomenout. Tlapkou škrábu na dveře skříňky, která ukrývá granule. Panička mi je každé ráno nasype do takové pestré plastové koule a já ji postrkuji čumákem nebo tlapkou po pokoji a sbírám granulky, co se z ní trousí takovým mrňavým otvorem. Je to docela legrace a ještě k tomu dobrota. Jenže plastová koule zůstává ležet na klavíru a panička mě okřikuje: " Ty ! Annie ! Nech toho! " Tak jsem zmatená. Asi mě už nemá ráda. :-(. Jdu  k misce s vodou, abych měla aspoň iluzi nějaké té misky a ejhle....i tu mi panička vzala. Jsem odsouzena k pomalému a krutému umírání hladem. Ach jo....paničko......PROČ ???????