Docela vážně jsem přemýšlela, mám- li zavést novou rubriku s názvem " Výstavy". Soutěže psí krásy jsou mi z duše nemilé. Upřímně řečeno samotný princip "neměřitelnosti "krásy dostatečně objektivním okem je pro mne znamením něčeho, co mohu jen velmi těžko ovlivnit a právě proto mám raději své  ubíhající sekundy a padající laťky v agility, svůj vztek na SVOU nešikovnost, SVÉ nedostatečně rychlé nohy či SVOU děravou hlavu, když zapomenu trať.  Držíce se rčení, že někdo má rád holky, někdo radši vdolky, pohlížím na akt posuzování krásy víceméně skepticky, spíše jako na sázku do loterie, zda se zrovna můj "exemplář" strefí do gusta onoho významného človíčka uprostřed kruhu. Možná  proto, že těžiště své práce se psem vidím na poli sportovním, nikoliv výstavním, nastupovala jsem dnes do soutěžního kruhu prosta trémy, strachu a obav. Cítila jsem, že jsem pro zdar akce udělala vše, co jsem mohla. Absolvovaly jsme s Annie několik soukromých lekcí vystavování u Lenky a dobře jsme udělaly. Anninka se naučila moc hezky se předvádět. Na cvičáku krásně spolupracovala, byla klidná a vyrovnaná. Teď šlo jen o to, jak to zvládne v té záplavě psů a v naprosto neznámém prostředí. S Anninčiným  energetickým potenciálem jsem si nebyla příliš jista, zda  koncentraci udrží v požadované míře. Den D se rychle blížil. Annie se rozhodla mi dva týdny před výstavou zamotat hlavu svým línáním. Její pokožka se intenzívně zbavovala chlupů - krátkých i dlouhých a fawn barva tak získala maličko kropenatý vzhled. Kupodivu se stav výrazně upravil dnes ráno :-). Finální příprava na výstavu se odehrála již v páteční podvečer. Bylo třeba vybrat vhodný nóbl ohoz dle Lenčiných instrukcí. Sukňový kostým jsem sice šmahem zavrhla....ani jej nemám, ale nad neriflovými kalhotami jsem začala vážně uvažovat. K vyniknutí psa by byla asi nejvhodnější bílá, ale takovouto barvu k Annie by si vzal jen úplný blázen. Zkoušela jsem jeden ohoz za druhým, producírovala jsem se před zrcadlem a před tátou, jenž to trpělivě snášel, vybírala jsem vhodnou obuv, variaci na teplo i zimu....myslím, že nezaujatým pohledem jsem působila podobně jako decentní dáma z filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje", kterak se okázale nesla výstavním polem s boxerem Gregorem v kimonu. Už dlouho jsem takovýmto způsobem neřešila svůj mundúr. Ale přece  Annince nezkazím výstavní kariéru nevhodným vzezřením.....

V sobotu před sedmou( tak brzy proto, abychom chytly dobrý plac) pro nás přijela teta Kája, kterou Annie miluje. Na uvítacím ceremoniálu si dnes dala  obzvlášť záležet. Ještě že je Kája tak tolerantní, když jí Annie hopsá po hlavě, když se dere  do auta jinou cestou než je jí předložena, když vymýšlí ty své kelpiácké kulišárny...Je to naše nejmilejší teta :-D.

   Na místo výstavy jsme dorazily už časně. Před půl osmou. Hned u vchodu do pavilonu jsme pobavily mladé dámy, jimž jsem předkládala očkovací průkaz. Anninka se domnívala, že jde také o hodné tety a chtěla je s vervou sobě vlastní osliznout svou vlhkou hubou. Bojovala jsem s vodítkem a zároveň šmátrala ve velmi neuklizeném batohu ve snaze vylovit složku s očkovákem. Ještěže jsem neblokovala nikoho za sebou...to bych jistě znervózněla a očkovák bych asi nevyštráchala. Povedlo se a my mohly s Annie a tetkou pokračovat. Náš výstavní kruh se nacházel v přízemí úplně v zadní části. Brzký příchod skýtal možnost výběru té nejvhodnější strategické pozice. Klec jsme tedy rozložily u obrovských oken. Místo bylo dobré a dokud se nenaplnila hala pejskaři až k prasknutí,i dobře dostupné. Když jsme rozložily tábořiště, vydaly jsme se na obhlídku pejskařských stánků. Prozřetelně jsem si vzala s sebou jen malý finanční obnos. Mít u sebe např. 10000 prošustruju je během dopoledne...žádný problém! Těch úžasných psích věciček....chjo...

   Zařídily jsme si to tak, že u věcí ( batohy, klece, foťáky...) vždycky někdo byl. V prvním kole jsem na nákupy vyrazila já a Eva . Eva měla vyhlídnutý domeček a Kája zůstala hlídat u věcí. Nákup se maličko protáhl. Své špatné svědomí vůči hlídající Káji jsem si chtěla vykoupit horkou čokoládou z automatu. Hrdě jsem ji nesla Káji. U vstupu do haly jsem však  na svém podpatku uklouzla a horkou čokoládu jsem měla na saku, kalhotech a největší část na zemi.....To nám to hezky začíná...pomyslela jsem si- zlitá až po uši. Než Kája dosrkala svůj ubohý zbyteček čokoládového nápoje, všimla jsem si další anomálie. Má vypulírovaná a flanelovým hadříkem naleštěná botka byla ocejchována " voňavým" odérem z čerstvě střevy vypuzeného obsahu. Musela jsem si vyslechnout několik značně rýpavých poznámek na mou adresu, ale přesto po necelé hodině se situace opakovala. Přinesla jsem nový- nejčerstvější úlovek- na podpatku. Nedokázalo mě to vůbec rozhodit. Okolí ale nebylo tak shovívavého mínění...Brala jsem to jako znamení. Hovínko odjakživa znamenalo štěstí. A to taky přišlo. Po dlouhém čekání, které mi ale rychle uběhlo například povídáním s třetí kelpiařkou výstavy- Helenou o kelpiích obecně, jsme vyrazily na plac. Anninka soustředěná a koncentrovaná. Chvályhodné po tak dlouhém čekání. Předvedla skvělý výkon a ukázala se, frajerka, jak nejlépe to uměla. Žádné problémy s bázlivostí, s dominancí, ani náznak zlobení...prostě byla skvělá a jedinečná. Udělala mi tu největší radost. Pan rozhodčí se rozhodoval neskutečně dlouhou dobu. To pózování tam mi připadalo jako celá věčnost. Nakonec byla Anninka vyhlášena jako výborná a získala krásné druhé místo. U mě to však vyhrála na celé čáře.  Vítězství si odnesla ségra Argita. Je to opravdu krásná kelpií holka . Gratulujeme :-)

Rubriku " Výstavy" zavádím....budu zde uvádět posudky a fotky.

  Výstavní premiéra je za námi a co bude dál....? Nechejte se překvapit :-)