Už pátek byl horkem téměř k nepřežití. V sobotu - podle předpovědi- měly teploty kulminovat. Meteorologům předpověď překvapivě vyšla. Pro mě, Barunku a Annie to však znamenalo doslova peklo. Byly jsem totiž přihlášeny na intenzívní celodenní trénink. Ačkoliv jsem si pohrávala s myšlenkou odložit tuto akci " k ledu" ( ó, jak příjemné je v těchto vedrech už jen toto slovní spojení:-) ), nakonec jsem přece jen vyrazila. Realita předčila mé očekávání. Bohužel v tom negativním slova smyslu. Po obvodu cvičáku...ve stínu ( lípy:-D) nevysokého stromového porostu se krčilo několik málo postaviček kolegů- agiliťáků. Nadešla chvíle prvního  hodinového tréninku. 10 hod. Slunce rozpalovalo vše, co mohlo. Barunka, jindy docela výcvikuchtivá, ploužila se ke startu jako na popravu. Opačný směr postupu zvládala podstatně lépe. Jazyky pejskům visely z tlamy dnes obzvlášť v rekordních délkách. I páníčkové byli hotoví. Tak jsme si protrpěly asi půl hodiny a nastoupila štěňata. Tedy Anninka. Kupodivu ani dle standartu povětrnostně značně zocelené- skoro vše vydržící plemeno jako je kelpie horko nesneslo. Aňa z parkúru prchala a pro mě to bylo znamení, že jsem pro dnešek nezvolila ten nejlepší program:-(. Okolo poledne jsem trénink pro sebe a moje psí holky odpískala.

S obavami jsem sledovala předpověď počasí na sobotu, kdy se na cvičáku konaly klubové závody. Přihlásila jsem se tam se všemi holkami včetně Bobinky ( v šatně je dovolená:-) ), tak jsem chtěla vědět, zda budeme uvařeny zaživa. Předpověď byla milosrdná stejně jako nakonec i to počasí podle ní. Obloha pod mrakem, teploty snesitelné. A tak jsme se oddávali veselému soutěžení. V družstvech i  v jednotlivcích.Soutěže družstev vnesly do klubových závodů moc důležitý stmelující a odlehčující prvek. Všichni se dobře bavili. Naši psi taky. Přesto projevili velikou radost, když jsme po skončení závodů začali balit. A jak jsme vlastně dopadly? No, není se čím chlubit, pravda. Barunka -ač na vlastním cvičáku- hledala Elišku, zašla se uprostřed   běhu  podívat tam a pak zas onam, běžela pomalu a s jejími tréninkovými běhy se to prostě nedalo srovnat. Bobinka první běh docela dala, druhý vypadal už hůře. O legraci se nám postarala Annie v tunýlkovém běhu. Tvrdošíjně totiž odmítala vběhnout do pravé díry tunelu a chvíli to trvalo, než se dala přesvědčit. Video z této zdařilé komické akce najdete v příslušné rubrice.