Léto nám  napálilo hned ve svém zárodku vedra jaksepatří. Běhá se o poznání hůře- nám i psům. Jsme si naštěstí vědomi, že tvrdé podmínkly na tréninku nás zocelí, takže ani nebrbláme..vlastně  nějak extra ani nemůžeme....

      Trénujeme vcelku pravidelně na malém, travnatém a oploceném plácku uprostřed frekventovaného místa silnic, křižovatek, v blízkosti panelákového sídliště. Svou zájmovou činností nepůsobíme okolí fyzická ani psychická traumata obzvlášť zvýšenou hlučností- nepřetržitým mnohadecibelovým randálem. O svůj plácek se vzorně staráme. Pravda- nejdůležitější potřebou každého agiliťáka je jeho pes ( jeden a více). Ten je, jak známo, živý tvor a tak se i projevuje. Běhá, skáče, žere...i to druhé....a taky se projevuje hlasově. Štěká. Protože má radost, protože chce běhat a nemůže, protože komunikuje s psími kolegy, když se mu něco nelíbí. Je to jeho přirozený projev. A právě ten se stal "trnem v uchu" jednomu důchodci žijícímu v jednom z přilehlých paneláků. Po loňských klubových závodech si čiperný penzista řekl, že se cítí nevytížen a nedoceněn snad až příliš dlouho a s přesvědčením, že je to třeba napravit, začal jednat. Nelitoval námahy a času (jsem přesvědčena, ža naopak byl rád, když čas mohl takto "smysluplně" využít) a s důmyslně sestavenou peticí ( Peticí za odstranění, odsun, fyzickou likvidaci, zastřelení ...rušivých elementů) se jal přesvědčovat sousedy o svém spravedlivém boji. Překvapivě nějaké ty podpisy splašil. To mu umožnilo vznést na úřadě důrazný protest proti naší hlučné činnosti. Je neuvěřitelné, kam až může lidská netolerance, zášť a  zloba dojít. Kam se poděl zdravý selský rozum ? Kde se vzaly nesmyslné hygienické normy, podle nichž "vadí" už i hlasitější dialog dvou rozprávějících osob. Absurdistán, jak vyšitý....!!!!

     Díky této kuriózní situaci, kdy musíme být nepřetržitě ve střehu, aby naši psí kámoši neblafli, zažíváme komické chvíle. Za každý hlasový projev pejska je jeho páníček pantomimicky napomínán a peskován ostatními - už to je skutečně pohled pro bohy ( proboha!!!!). Páník musí okamžitě  vyvinout to největší úsilí k ztišení psího spratka. Metody jsou různé. Od dobrého slova, přes pamlsek, aportek až k pohlavku "rozežranci". Napomínání provinilce probíhá zásadně polohlasně s šeptavým zabarvením ( co kdyby zrovna probíhalo měření hluku a díky nadměrně hlučnému projevu by byl zavřen cvičák všem....:-().A tak to jde po celé 2 hodiny. Vehementně ztišujeme "štěkadla" až z toho zapomínáme trasy parkurů, pácháme školácké chyby ve vedení psa a za to jsme zdrbáváni nasupeným instruktorem. Co na tom, že kolem vesele drandí "tramy" a "trainy", co na tom, že tu jezdí nepřetržitě auta a na hřišti u paneláku si hrají své rušné hry děti? Zakázat hromanou dopravu či nedejbože dětské hry u paneláku, aby si penzista mohl zdřímnout po obědě, to by byl nepoměrně tvrdší oříšek. Proto se orientuje na nás- partu nadšenců, co se po svém každodenním zaměstnání nevyvalí do křesla před televizi, ale věnují se svému psu.

   Bojujeme a bojovat budeme. Proti lidské hlouposti však někdy zbraně chybí. Ještě, že věřím na ty boží mlýny...:-)