Dnes jsem musela pejskům sdělit nepříjemnou novinu, že totiž asi následujících 14dní budu nucena dodržovat klidový režim, což pro ně znamená, že stop mají procházky do lesa a také trdlání po koňských halách. Malí tajtrlíci se nedostanou k aportování na zahradě, Andula zase k rejdění na překážkách. Blokace krční páteře mi  koncem minulého týdne nenápadně klepla na dveře a když jsem klepnutí v záplavě každodenních starostí přeslechla, udeřila vší silou až jsem se nestačila divit. Neposlouchat tělo a přehlížet zdravotní neduhy se nevyplácí. A tak zatímco ve čtvrtek jsem jen nemohla hlavu zaklonit, v pátek jsem ji otočila do obou stran zhruba jen o 90 stupňů, v sobotu ráno jsem  hleděla pouze zpříma, v poledne jsem už vyla jak vlk na měsíc a krátce po poledni jsme startovali ocelového oře, který s námi cválal směr zdravostní pohotovost. O půl hoďky později  moje žíla vstřebávala pomalu kapající infuzi, aby té bolesti učinila přítrž. Vyfasovala jsem hromady léků a jelo se trpět domů. Ano- trpět a to doslova. V akutní bolesti jsem se léky hned po příjezdu " zlinkovala", takže následující 2 hodiny s lavorem u nepohyblivé hlavy jsem rozhodovala hamletovským " blít či neblít" o osudu výborného nedělního oběda. Oběd sice zůstal v mých útrobách, organisms si ale aspoň vyvzdoroval, že mi  zatrhne spaní. Ještě dvě hodiny po půlnoci jsem hledala polohu, v níž krk dovolí  hlavě zaspat.

   Dnes mě od rána pozorují pejsci zbystřeným zrakem. Nejde jim na rozum, proč se po baráku pohybuji vzpřímeně, jako bych právě spolkla pravítko a proč se k nim shýbám jen velmi pomalu, ač oni by si to s tím piškotem vyřídili jinou rychlostí...Annie mi několikrát přinesla přetahovací hračku, že mi jako jedním mohutným škubem od blokace páteře odpomůže. Když jsem nereagovala, znechuceně se odebrala do pelíšku trucovat. Ještě že rodinka zafungovala a pejsci neseděli doma. Na procházku vyšla Nyx a Ann s Eliškou, Boba a Bert šli běhat za kolečkem s tátou, Kess na to vše hleděla jen skrz okno balkonových dveří, neb kašlala a Barunka si zablbla na zahradě.

 No, pejsánci, možná si mě následující dny užijete....kolik roků že jsem neměla nemocenskou?????? :-D

 A jeden mrazivě-zimní snímeček na závěr.....